Areál vybudovali členové Dělnické tělocvičné jednoty Smíchov – DTJ Smíchov.
Jak vznikla tato organizace? V roce 1897 byla ustanovena 1. Dělnická tělovýchovná jednota v českých zemích (někdy se uvádí – odštěpením od Sokola) s cílem tělesně, zdravotně, duchovně a mravně povznést lid. Měla tehdy své základny v Praze, Radlicích u Prahy, Mostě, Praze VII, Kladně, Vršovicích a Moravské Ostravě.
DTJ Smíchov vznikla jako další odbočka v roce 1901, ustavující schůze byla 1. 12. v restauraci na Čečeličce v Košířích. Košíře později vstoupily do DTJ Smíchov. Jednota vycházela ve svých cvičeních ze soustavy Sokola. V roce 1903 se koná v Praze ustavující sjezd Svazu DTJ v Čechách. V roce 1905 je již vydáno 1. číslo časopisu Tělocvičný ruch. Heslo svazu je Dál, dál, dál za heslem pokroku. Dle tohoto hesla pak po I. svět. válce přibírá organizace do své činnosti skauting, lehkou atletiku, tělocvičné hry, českou házenou, zimní sport, plavání a tenis.
-
DTJ Santoška
-
DTJ Santoška
-
DTJ Santoška
Cvičení probíhá zprvu v tělocvičně na Plzeňské ulici (v Sirkárně), poté ve škole v Resslově ulici. V roce 1921 již DTJ Smíchov získává vlastní tělocvičnu v Duškově ulici.
Jednota neměla své letní cvičiště, a proto vzniká 21. 12. 1911 komitét stavebního družstva DTJ Smíchov s úkolem vyhledat vhodné místo pro letní cvičiště. První veřejná akce se konala již v roce 1911 na propůjčeném pozemku, v místě dnešního areálu DTJ Santoška. Dle dobových údajů to bylo vystoupení velmi úspěšné. Komitét sbíral prostředky na zakoupení pozemku.
Proč vlastně vznikl název Santoška ? Areál byl totiž součástí parku Santoška a tak se vžil tento název. Členové jednoty velkým nákladem a vlastní prací uvedli cvičiště do života. Významným členem DTJ Smíchov byl pan František Kejzlar, který byl organizátorem I. Dělnické olympiády v roce 1921 a byl předsedou rozhodčího sboru olympiádního. Je pochován na hřbitově na Malvazinkách.
DTJ pořádala přednášky, propagační výlety, její knihovna měla 355 svazků. Paní Hana Krčilová vzpomíná: „Moji rodiče se na Santošce seznámili, tatínek byl brankář české házené, maminka cvičila a hrála loutkové divadlo. Maminčin otec byl trenér házené, pokladník a člen výboru, rovněž hrál divadlo. Babička byla náčelnice žen a rovněž hrála loutkové divadlo, druhý děda a babička byli členy DTJ. Nechci se tímto chlubit, ale zažili na Santošce krásné chvíle a moc hezky o tom vyprávěli. Mně na té dnešní DTJ chybí původní společenský ruch a sousedskost.“
Bohatá činnost DTJ, rozvíjející se od přelomu 19. a 20. století, byla přerušena komunistickou totalitou a obnovena až po změně režimu v 90. letech.